Už je to 25 let, co jsme Thomyho s Julií poznali ve Švýcarsku na našich stopovacích studentských cestách po Evropě. Stali se našimi přáteli a inspirací na celý život. Julie před pár lety prohrála svůj boj s nepřítelem, na jehož síly nestačila a opustila nás. Thomyho jsme po několika letech navštívili loni v létě. Nezměnilo se nic, stále je přítel a stále inspirace. Učí se být sám, ale jeho energie a přístup k životu jsou tu a my se i teď máme co učit. Když jsme po revoluci začali jezdit ven, byli jsme jak na měsíci, všechno bylo jiné, všechno. A to, co jedli naši přátelé jsme z velké části vůbec neznali, všechno jsme se učili. Tenkrát jsem z prvních cest vozila tlusté sešity popsané recepty. Thomyho majonéza a salátová zálivka je jedna ze stálic. Je to v podstatě velmi primitivní a jednoduchý recept, ale o to lepší. Recepty si ale vozíme i teď, loni jsem podle Thomyho dělala sterilovanou cuketu k raclette – zde.
Nemůžete navštívit Nový Zéland a neochutnat Pavlovu. Dezert, o jehož vynález se přou místní s Australany. Na Zélandě je teď ještě léto, tedy optimální čas na návštěvu. Asi také jeden z důvodů, proč byl televizní program plný dokumentů o této nádherné zemi. Po návratu mi babička hlásila, co toho viděla a ať se podívám na tohle a tamto a kdy že to budou opakovat. Vzhledem k tomu, že jsme beztelevizní domácnost, tak se koukání nekonalo. Ale nebylo to třeba. Nový Zéland, to je nemoc na celý život. Je jasné, že jsme tam nebyli naposledy. Kdybych se neměla těšit na další návštěvu, tak vážně nevím. Samozřejmě jsme si doma sjeli filmový maraton všech tří dílů Pána prstenů. Zkrátka jsme tomu kouzlu Zélandu propadli, ať jsme chtěli nebo ne a my jsme chtěli. Pokud patříte k těm, kdo o cestě na Zéland sní a uvažují, tak neváhejte ani chvíli, budete bohatě odměněni. Číst dál..
Dejte se v novém roce tou správnou cestou.
Přeji Vám klidné Vánoce plné lásky a pohody.
V létě, když kvetla levandule, bylo mi tak líto ji ostříhat, že jsem to skoro nedělala. Ale nakoupila jsem si ještě několik malých rostlinek a vysadila jsem je na různá místa v zahradě. Říkala jsem si, že mi to pak nebude tolik líto, až si trochu natrhám. Vím, že to stejně nedokážu, u mne se tedy jistě žádné levandulové palice a jiné dekorace ve velkém konat nebudou. No uvidím, co to se mnou příští rok udělá. Ale tahle podzimně levandulová letní vzpomínka je kouzelná. Ty keříčky, co jsem dosázela v létě, stále kvetou, ještě chystají další poupata, ale asi to už nestihnou. Pár jsem jich nastříhala, byla by škoda nechat všechno zmrznout.
Jako dítě jsem měla sušené fíky moc ráda. Exotické ovoce se nedalo vůbec sehnat, jen na Vánoce, kdy jsme se sestrou pravidelně mrzly ve frontě na banány, kubánské pomeranče a mandarinky u budky se zeleninou. Hodina stání, to nic nebylo a maximálně se mohlo vzít po kile. A to si ještě nejsem vůbec jistá, jestli od každého druhu. Je ale pravda, že od té doby a navždy mám vůni mandarinek spojenou s Vánocemi. A právě v té době se daly koupit i sušené datle a fíky. Ale čerstvé, to jsem ani netušila, jak vypadají. Ale punc něčeho výjimečného fíkům už taky zůstal. Vlastně je ani moc často nekupuji, nebývají totiž dost zralé a dobré jako tam, kde rostou. Teď jsem ale neodolala, už nějakou dobu jsem kolem nich v Lidlu kroužila a zdálo se mi, že jsou zralejší než jindy. Tak jsem to s nimi zkusila a vymyslela jsem pro ně tenhle jednoduchý a zároveň luxusní fíkový koláč. Jde přeci o fíky, tak ať to stojí za to.
Moje sestra žije na druhém konci světa a to je vážně hodně na houby. Už jen kvůli té šílené vzdálenosti. Vídáme se vždycky v létě, když přijedou nejdřív neteře a pak sestra na pár týdnů za nimi. Holky už jsou taky dost velké, jak víme, děti stárnou, zatímco nás se to vůbec netýká. Jsou moc šikovné, Kačka krásně maluje, což má po mamince a Emilka moc ráda peče a vaří, což má po mně :-). Je vážně hrozně šikovná, je jí 13 a zvládne věci, ke kterým jsem se já svého času dlouho odhodlávala. Upekla nám třeba famózní cheesecake. Když jsme spolu teď mluvily, říkala, že by chtěla recept na džem, co jsem jim dala s sebou. Už všechno snědli a Emilka by chtěla džem sama připravit.
Většinou pracuje tak, že si na youtube najde video s receptem, který potřebuje. Samozřejmě už má svá oblíbená videa. Podle těch pak pracuje. Je to skvělá věc, jak se člověk dopracuje k různým cílům pomocí video návodů. Musíte sice hledat a trochu si s tím dát práci, ale jde to. Starší syn se svého času podle videí jistého kytarového borce učil hrát. Jenže já videa neprodukuji. Rozhodla jsem se pro úplně jednoduchý, bazální návod s obrázky. Nemám už meruňky ani jahody, které dostaly ve formě džemu holky na cestu. Tak jsem koupila 4 broskve a připravila jednoduchý broskvový džem.
Další skvělý recept, kde můžete zužitkovat cuketu. Cuketové curry pickles jsem ochutnala letos při návštěvě našeho dávného drahého přítele Thomyho ve švýcarském Wallis. Po mnoha letech se nám podařilo zorganizovat čas a vyrazit na krátký výlet. Prožili jsme krásné dny s Thomym, který pro nás měl naplánované výšlapy v Alpách. To byla panoramata :-). Kromě toho ovšem byl Thomy výborný hostitel. Měl z nás velkou radost, protože jak říkal, nejhorší je, když se host nimrá v jídle. To jsme my tedy nedělali a moc jsme si na všem pochutnávali. Thomy moc dobře věděl, co připravit za jídlo jako zlatý hřeb večera. Když jsme před 25 lety poprvé ochutnali raclette, bylo to právě zde.