Babička pocházela ze Slovácka, a i když svůj dospělý život prožila na Severní Moravě, slovácké moravské koláčky byly nepostradatelnou součástí jejího života a tím pádem jsme i my děti na nich vyrostly. Co si pamatuji, babička dělala během let hodně různých receptů, bavilo ji zkoušet stále nové věci. Ale jak došlo na tyhle úžasné a vláčné koláčky z olejového těsta, už u nich zůstala. To jsou ty koláčky, které mě učila péct a s radostí a trpělivostí jsme je spolu motaly u kuchyňského stolu. Babička vůbec hodně a ráda vařila. Vždycky když jsme přijeli na víkend, nemohla jsem pochopit, že už o půl desáté, když jsem se vymotala z postele, na sporáku voněla nějaká polévka, která byla jasně základ a bez ní by to nešlo, v troubě se peklo maso a naši si s babičkou a dědou už dávali kafe. Tak dneska už to chápu, dneska peču přes noc, ráno zadělávám chleba a vůbec to mám všechno jinak než dřív. Už nevydržím spát do desíti (teda až na výjimky), zato dokážu usnout odpoledne prakticky kdekoli, kam si sednu. Takže si preventivně nesedám a raději si vzpomenu na babičku a upeču si tyhle její báječné koláče.
