Jde vlastně variaci na Baba Ganoush, tradiční předkrm kuchyně Blízkého východu. A je to ohromná dobrota, jejímž základem jsou řádně upečené lilky. Moje verze není úplně přesná, je to v lehké úpravě. Nemám totiž moc ráda tahini, neboli sezamovou pastu. Zkrátka mi v jídle nechutná, vnáší tam trochu hořkosti a pro mne pachuť, která mi nejede. V jedné restauraci jsem ale ochutnala lilkový dip s jogurtem a to jsem se rozhodla taky vyzkoušet. Dip z pečeného lilku s přidaným jogurtem je celkově trochu jemnější, odlehčená verze známého příbuzného.
Panzanella je salát původem z Toskánska. V dnešní podobě jsou kromě nezbytného chleba jeho hlavní ingrediencí i rajčata. Receptů na tenhle vynikající salát najdete na internetu nepřeberné množství. Sama jsem jej připravovala více způsoby. Nejčastěji jsem zálivku připravovala ze šťávy, kterou jsem vymačkala z rajčat a do níž se pak přidaly ostatní ingredience. Tentokrát jsem se ale rozhodla vyzkoušet trochu jiný postup, jako vždy geniální ve své jednoduchosti, tak jak už to u Jamieho bývá. Na panzanellu podle Jamieho jsem narazila při listování v jeho knížce – Vařte chutně jako Jamie. Dělala jsem salát jen pro sebe, takže jsem upravila množství ingrediencí, víceméně ale od oka, není třeba být přehnaně akurátní, tady toho moc nepokazíte.
Já vím, zase cuketa. Ale tohle fakt zkuste. Na internetu je plno podobných receptů. Já jsem je vždycky zdárně a bez zájmu přehlížela, že tohle jako dělat nebudu. Ale pak jsem víceméně stejným způsobem připravovala květák. Ten nám jednak nám fakt moc chutnal a jednak mi zbylo obalivo. Takže jsem si řekla, že to přeci nevyhodím, když je v tom sýr a použila jsem směs na cuketu. Poprvé jsem dělala kolečka z asi 5 malých cuketek a normálně jsem všechno sama snědla, úplně bez uzardění. Chutná to podobně jako houbové řízky, opravdu. V obalu je totiž Gran Moravia nebo jiný podobný sýr a ten cuketě dá skvělou chuť. Podruhé už jsem zkusila cuketové hranolky.
Vzhledem k tomu, že jsem sklizená rajčata nechala na parapetu v kuchyni, tedy v domě, nemá cenu teď popisovat, jak vypadají okna. Octomilek je tu asi milión. Vím, že toto období je přesně jejich, mám po kuchyni různé rafinované lapače domácí výroby. Ale rajčata na parapetu táhnou. Je tu i spousta jiných drobných zbytků, které se po lince tu a tam povalují. Než s tím něco udělám, už se rojí. Nejsem schopná tomu zabránit. Pořád něco krájím, vařím a odkládám, takže holky mrňavý si přijdou na své. Co ale můžu zaručeně udělat já, je zbavit se těch rajčat, takže aby s nimi bylo co nejméně práce, bude to polévka z pečených rajčat, která se víceméně udělá sama, skoro.
Tohle jídlo je ideální rychlovka, pokud máte na uvaření doslova pár minut. Dělala jsem omáčku v poslední době poměrně často, neboť jsem v nouzi. Mám tolik věcí, co je třeba stihnout a tak málo času. Někdy zjistím, že už je vážně třeba tu večeři připravit a nemám nejmenší tušení, co uvařit. A to je chvíle pro tento recept. Onen super fígl je geniálně jednoduchý a není to tedy můj nápad, ale viděla jsem ho v krátkém videu na internetu. Strávila jsem teď asi půl hodiny hledáním odkazu na toto video, ale nedaří se mi. Myslím, že i z fotky je jasné, jak se má postupovat. Je to raz dva, máte hned misku čerstvé omáčky. Já syrovou nemám moc ráda, tak ji používám k rychlému vaření. Během pár minut se šťáva vydusí a zahustí. Než uvaříte těstoviny, bude tahle snadná omáčka připravená. A je úplně jedno, jak ji budete kombinovat, co do ní přidáte.
Jednoduché výborné jídlo, které je čirou improvizací na téma, co mám v lednici a na zahradě. Zapečené brambory s mangoldem a rybou jsou velmi snadné a jen je třeba si připravit jednotlivé ingredience. Recept můžete obměňovat podle toho, co máte zrovna po ruce. Tak jsem vlastně pracovala i já, jen jsem vyběhla ven a trochu se vyřádila v barevném záhonu mangoldu. Ostatní už bylo nakoupeno. Recept je opravdu naprosto banální, spíš jej sem dávám pro inspiraci. Určitě se vám to taky stává, že sedíte a říkáte si, co byste dneska uvařili a inspirace nulová. Tak tohle můžete zkusit. Moc jsme si pochutnali. V receptu jsem použila svá oblíbená lososová bříška. Jsou uzená horkým kouřem, ryba je tedy v podstatě jako upečená s jemnou uzenou chutí.
Letos jsem s rajčaty moc štěstí neměla. Ač mi jich narostlo opravdu hodně, v půlce sezóny je začala kosit plíseň. A protože bylo všelijak, tak jsem jich hodně musela vyhodit. Navíc jsem měla trochu nevyváženou skladbu odrůd, takže mi do konce léta plodí už jen malá rajčata a to je teprve práce, když je chcete nějak zpracovat. Když se udělalo hezky a vedro koncem léta, plíseň ustoupila. Rostliny sice napadené byly, ale rajčata už úspěšně dozrávala, takže se mi začala kupit na parapetu. Musela jsem vymýšlet, co s nimi. Nechtělo se mi je loupat na zavaření samotných rajčat. Ale připravit pastu nebo omáčky, to je jiná, s tím je práce o něco méně. Pomalu pečená rajčata jsou výborná i k okamžité spotřebě na těstoviny, na tousty nebo polévku. Mohla bych je jíst jen tak z plechu, ani bych nepotřebovala nic přikusovat. Pasta z pečených rajčat je ideální způsob, jak si tuto lahůdku uchovat na zimu.
Aneb kouzlo za pár minut. Je to super dobrota, hotovo máte raz dva. A když uděláte jídlo z celého balení těstovin, tedy z půlkilového pytlíku, nakrmíte regiment. Variabilita pokrmu je obrovská, opět můžete použít, co zrovna máte po ruce a na co máte chuť. Těstoviny s krémovou omáčkou jsou nezbytný základ. Na omáčku musíte ingredience mít připravené, pak už kouzlíte pokaždé jinak. Continue Reading
Alsaský cibulový koláč
Tenhle koláč jsem dlouhá léta nejedla. Nedávno jsme jej dostali a moc mi chutnal. Čili uzrál čas se do něj pustit. Nezeptala jsem se Marušky, která koláč pekla, přesně na postup. Říkala ale, že do cibule dávala vyvařit víno. To mě upoutalo, protože cibule byla úžasně voňavá a lahodná, při tom i mírně pikantní, zkrátka dobrota. Alsaský cibulový koláč je velmi snadný na přípravu, je prostý a přitom tak luxusní.
Tentokrát jsem musela hodně rychle improvizovat, protože původní plán byl, že nebudeme jíst doma, měli jsme jít na večeři. Ale shodou různých okolností z toho sešlo, tak jsem potřebovala navařit doma. Mangold teď jede, to je vážně zelenina, která má vysokou produkci zelené hmoty a v podstatě je i dobře, že jsem aspoň mohla něco natrhat. Posbírala jsem cukrový hrášek. Z mrazáku vyndala bílou grilovací klobásku, ale opět hlavně proto, že potřebuji likvidovat zásoby. Jinak by mohlo být jídlo jen zeleninové, případně byste místo klobásy mohli opéct tofu nebo tempeh, pokud byste chtěli vege úpravu. Bulgur s mangoldem je základ, dále se fantazii meze nekladou. Je to vlastně takové bulguroto a stejně jako u risotta, i tady se můžete vyřádit a různě obměňovat přísady.