Tajine je skvělý a jednoduchý způsob, jak si připravit skoro bez práce spoustu naprosto vynikajícího jídla. Pokud nemáte tu správnou nádobu, tak si nedělejte hlavu, budete péct v pekáči. Na jídle je skvělé to, že všechno dáte do jednoho hrnce a pak dlouho, pomalu pečete. Já jsem tentokrát sáhla po vykostěné jehněčí kýtě, co jsem měla v mrazáku. K tomu nějaká mrkev, brambůrky, cizrna a olivy. Česnek a koření a je to, naprostá pecka. V podstatě si můžete hrát s tím, co máte. Můžete přidat sušené meruňky či datle. Mohla by se dát i dýně nebo fazole či čočka. Důležité je dobré koření, které dá jídlu tu úžasnou exotickou chuť.
Uzené kuře je naprosto geniální pokrm na cesty. Poprvé nám tenhle tip dali naši domácí v prvním ubytování na naší loňské cestě po Novém Zélandu. Byla to skvělá inspirace, sama bych jej asi v obchodě nevyhledala, běžně uzené v podstatě nekupujeme. Tím spíš lze občas udělat výjimku. Zejména na Zélandu, kde je opravdu celkem draho, uzené kuře koupíte za pár dolarů a připravíte z něj hned několik jídel. Předpokládá to samozřejmě lednici po ruce přes noc, druhý den dojíte zbytek (pokud cestujete alespoň 2, tak je to akorát). Jsou z něj skvělé sendviče, nebo si koupíte jen salát a bagetu a třeba si dopřejete malou majolku a zaručuji vám, že si pochutnáte. Teď jsem kuře koupila v Provence na cestu domů. Čekal nás celý den v autě, 15 hodin cesty 🙁 s tím, že pokud bychom to nedali, odpočineme si a pojedeme dál. Neměli jsme čas zpátky cestovat s delší pauzou. Kuře jsem obrala a udělala 2 balíčky. Jeden jsme snědli cestou právě se salátem a majonézou (ta francouzská by se dala jíst jen tak, jak je dobrá. Ale zdatně jí sekunduje francouzská majonéza, co mají v tematickém týdnu v Lidlu). Cestu jsme zvládli na jeden zátah, takže jsme dojeli v noci. Doma nic k jídlu a hladoví chlapci. Takže druhý den byla tahle vynikající krémová omáčka s uzeným kuřetem a cuketou (kromě dvou asi metrových jsem po týdnu na záhoně našla i nějaké menší přiměřené velikosti).
Skvělé jídlo, vynikající a jestli máte curry rádi, tak do toho. Je pravda, že jsem se tentokrát musela nutit, jako už dlouho ne, abych se do něj pustila. Z balíčku jehněčích kousků mi zbylo tak do půl kila. Půlku jsem spotřebovala na mleté grilované kebaby. Druhý den se mi vůbec nechtělo vařit. Nevím, jestli to tak máte taky, normálně vařím hrozně ráda a prakticky pořád, ale čas od času se mi stane, že mě chuť zkrátka přejde a to úplně. To když jsem doma sama, tak sním klidně hrst ořechů a mám navařeno. Ale protože den předem jsem měla chuti plno a slíbila jsem curry uvařit, tak jsem se nakonec přinutila. Jehněčí curry s cizrnou můžete klidně jíst samotné, cizrna už je sama tak trochu přílohou. To jsem si dala já a ostatním jsem uvařila basmati rýži. Recept, ač to tak nemusí vypadat, je poměrně rychlý a není to nic složitého. Můžete použít klidně i kuřecí nebo krůtí maso, je to poměrně variabilní záležitost. Zrovna tak nakonec, až budete přidávat cizrnu, přidejte pár listů mangoldu nebo špenátu, případně kapusty., pokud budete mít něco po ruce.
Vynikající variace na koule z mletého masa. Jen minimum ingrediencí a lahůdka je to opravdu velká. Já jsem koule pekla v rajčatové omáčce, co si sama každý rok vyrábím. Moc vám doporučuji omáčku zkusit (zde), je to velmi snadné a pak celý rok máte základ pro kde co. Samozřejmě můžete použít kupovanou rajčatovou omáčku na těstoviny, třeba ty, co mají v Lidlu v italských týdnech, třeba omáčku s bazalkou. Masové koule s parmazánem se skvěle hodí k těstovinám, ale budou dobré i bagetou nebo podobným pečivem a se salátem. Nepočítala jsem úplně porce, jsme teď hodně rozlítaní, jsou doma kluci, já jsem si brala k obědu. Ale 6 – 8 lidí by se určitě najedlo, zejména pokud si dáte jídlo s těstovinami. Zase mi to vyšlo až na pozdě večer, takže fotky nejsou zrovna ideální. Ale jídlo je tak dobré, že sem recept musím dát.
A s kysaným zelím k tomu. Aneb tohle jídlo nemá chybu. Pomalu pečená krkovice v teriyaki marinádě se peče opravdu pomalu, pár hodin při 140 °C. Můžete se mezitím klidně třeba plahočit v záhonech, jako to dělám já. Mám tyhle pokrmy ze všeho nejraději. Výsledek je totiž téměř vždy skvostný a vůbec neodpovídá té minimální námaze, kterou musíte vynaložit. Teriyaki marináda je taky něco mimořádného, dá se říct, že s ní nemůžete udělat chybu. Já jsem ani neměla čas maso dostatečně dlouho marinovat, ideálně několik hodin nebo přes noc. Měla jsem jej v koupeli asi hodinu. Pak se ale v marinádě i peče, takže stejně pojalo všechny ty krásně se doplňující chutě. Zelí jsem do pekáče přidala až na poslední zhruba hodinu, moc jsem to neřešila, když peču pomalu, tak hodina sem, hodina tam. Ale nechceme zelí úplně na kaši, takže mu samozřejmě stačí míň, ale je dobré, aby se v marinádě v pekáči taky pěkně provařilo. Mám ještě v zeláku zásoby z podzimu, v pohodě vydrží, takže stále odebírám. Pekla jsem zhruba kilo masa, tomu odpovídá i množství marinády, pokud budete péct větší porci, přidejte ingrediencí na marinádu taky.
No tak to jsem to dlouho nevydržela. Po té co jsem dělala hlívu na dršťkový způsob, dostala jsem na ty skutečné takovou chuť, že jsem je zkrátka musela koupit. Zkusila jsem tentokrát dršťky na bílém víně, tedy ve světlejší verzi bez rajčat, i když jsem trochu protlaku použila kvůli dochucení. Dršťky miluju. Dřív jsem znala jen naši klasickou dršťkovku. Ale po té, co jsem poprvé ochutnala dršťky ve Florencii, úplně jsem se do nich zamilovala. Dneska, když koupíte vařené čisté krájené dršťky, je to doslova brnkačka. Takže pokud jste jinou úpravu než polívku ještě nezkoušeli, nebojte se toho. Mám na blogu i tu florentskou verzi zde, která je naprosto skvělá. Možností je spousta, v podstatě v každé národní kuchyni narazíte na nějakou formu úpravy drštěk. Tradičně se jídlem nešeredilo jako dnes, a když už krávu zabili, tak to nebohé zvíře zužitkovali téměř kompletně. Takže do toho.
Vlastně nejde ani tak o kuře, jako o kuřecí porce a je jedno, jestli budete mít jen prsa nebo jen vykostěná stehna. Já jsem koupila na trhu půlku farmářského kuřete, tak jsem měla půlku prsíček a vykostila jsem na 2 menší porce stehno. Prsa jsem nechala vcelku. V lednici mi zbyly 2 malé krabičky krémových žampionů, tak jsem se rozhodla to spojit. Prsa už dlouho dělám jen tak, že je opeču na pánvi dozlatova a pak dám do horké trouby na 15 – 20 minut podle velikosti dopéct. Nikdy se mi nestalo, že by pak byla suchá. Rozhodla jsem se, že tuto úpravu trochu rozšířím o kombinaci s houbami a smetanovou omáčkou. Výsledek byl skvělý, moc jsme si pochutnali. Celá příprava na to, jak dobré jídlo máte, byla velmi jednoduchá. Výborné na tomhle receptu je, že se dá lehce uvařit i pro více lidí. Já jsem měla poměrně hodně hub na množství masa, ale houby tak tvořily na talíře vlastně další přílohu. Pokud dáte hub relativně málo, budou součástí omáčky.
Skvělé jídlo, které připravíte i takzvaně z ničeho. Navíc brambory většinou chutnají všem, tak stačí trošku zaimprovizovat a případně využít i různé zbytky z lednice. Protože se připravují z brambor vařených ve slupce, netrvá pak další příprava nijak dlouho. Pečené plněné brambory můžete zapéct se spoustou různých náplní a vyhovět tak nejrůznějším dietním požadavkům svých strávníků. Já jsem nijak neřešila množství, prostě jsem nabrala misku středně velkých brambor (pak jsem je pro orientaci spočítala, bylo jich 12, po naplnění půlek jsem potřebovala celý velký plech, celkem cca 4 – 5 pěkných porcí). I množství ostatních ingrediencí není třeba moc řešit, protože základ jsou vydlabané vnitřky brambor. Co přidáte navíc, dodá chuť i objem, ale moc toho potřebovat nebudete, protože máte omezené množství bramborových mističek, které můžete naplnit, takže naprosto ideální jídlo. Jak říkám, dobrota skoro z ničeho a přitom nepřeberné množství variací, stačí přidat bylinky, nebo koření, trochu masa, sýry. Tady uvedu svoji verzi, ale hrajte si…..
S čím budete zapékat, je v podstatě jen na vás, možností je plno. Já jsem se chystala na hlívu, brokolici, zbytek kuřecích paliček (jen maso, kosti jsem hodila do polévky). Měla jsem ale ještě asi 200 g malých žampiónů, tak jsem je nakonec použila místo hlívy. Zapečené krémové těstoviny jsou skvělé, velmi variabilní jídlo a to co do použitých surovin, tak i do množství. To je na nich to nejlepší. Pokud potřebujete jídla hodně, přidáte všeho. Dají se ale stejně snadno připravit i pro dva. Já všeho mám vždycky více, protože si nosíme obědy do práce. Takže u nás nikdy nic nezbude, a když, tak to skončí připravené v mrazáku na pozdější expedici. Takže moje dnešní porce by byla tak pro 5 – 6 lidí, podle jejich žravosti.
Jsme nemocní. Pěkně jeden po druhém, co jsme byli v kontaktu, tak jsme postupně lehli. Já měla trochu výhodu, že když mi bylo nejhůř, byla jsem doma sama. To sice znamená, že vám nikdo neuvaří čajíček, ale zase jsem se mohla plně oddat pocení a funění a kašlání. Pak už mi bylo trochu líp. Ne že by dobře, k tomu je ještě daleko, ale už jsem byla schopná pečovat o ostatní nebožáky. No, a když už jsme všichni byli jakž takž při vědomí, byla jsem schopná uvařit i nějaký pokrm pro rekonvalescenty. Nejdřív to musela být nezbytná a bezpracná sama se vařící polévka z telecího žebra. A další den jsem zakoupenou telecí kližku proměnila v tohle pečené telecí ragú, které nás už definitivně postavilo na nohy. Abych se s ním nemusela moc zabývat a pořád mohla ještě odpočívat, dala jsem jej péct v tajinu do trouby. Pečené telecí ragú je naprosto skvělé zimní jídlo a nemusíte rozhodně být po nemoci, abyste si jej mohli dopřát.