Miluju všechny luštěniny, ale fazole navíc můžu i pěstovat a to je veliká radost. Letos se mi poprvé podařilo vypěstovat víc než jen osivo na další sezónu. Není to sice nějaké závratné množství, ale pokud sami pěstujete, tak mi rozumíte. Fazole jsem si mohla i nasušit na vaření v zimě. A nejen to, jak jsem manická zahradnice, vysela jsem ještě jednu rundu fazolí v průběhu léta. A to může vyústit jedině v to, že nestihnou optimálně dozrát. Postupně ty jen trochu baculaté lusky sklízím, protože tam nebožáci leží na sobě a některé se pak začínají kazit. Tím pádem se mi doma sešla pěkná krabička fazolí, které nejsou vhodné na sušení, protože prostě nejsou zralé. Jde ale o druh, který lze použít jak na lusky, tak na fazole. Takže jsem se rozhodla z těchto fazolí uvařit jídlo. Velkou výhodou čerstvě vyloupaných fazolí je, že jsou uvařené do měkka za zhruba 15 minut, menší i dříve. A taky jsou vážně moc dobré. Zvažovala jsem je jen prostě uvařit a sníst, protože na to jsou fazole úplně skvělé. Ale pak jsem si řekla, že si to trochu víc užiju a rozhodla se upéct něco chuťově bohatšího. Jídlo je to ovšem stále velmi jednoduché a přitom tak skvělé. Středomořské pečené fazole jsem takto pojmenovala, protože jsem použila oregano, tymián a rajčatovou omáčku.
Jestli jste teď někdy vlezli do lesa, tak jste asi taky přinesli domů plný ranec hub. pokud už nemáte chuť na smaženici, nechce se vám dělat řízky, zkuste si uvařit houbový guláš. Ten já miluju, je skvělý, chutná úplně jako guláš, ale vlastně ještě líp, protože s houby mu dodají další rozměr. Houbový guláš je velmi jednoduchý, vaří se v podstatě stejně jako klasický hovězí guláš, jen místo masa použijete houby. Je dobré, abyste měli pěkné, pevné zdravé plodnice. Rozpis v receptu bude jen orientační, vše se dá dělat od oka, podle toho kolik hub máte a kolik chcete navařit guláše.
Miluji polévky, nevařím je ale jako první chod, protože pak nezvládáme ten druhý. Takže polévky jsou u nás většinou jako jediné a hlavní jídlo a většinou je to večeře. Moje moravská babička byla mistr na polévky. Vždycky když my jsme se vyhrabaly se sestrou z postele k snídani, babičce už na plotně něco bulablo v hrnci. Babička loni zemřela ve velmi požehnaném věku. Často na ni myslím právě v kuchyni, kde i ona trávila spoustu času, a vzpomínám na ty její úžasné polévky. Tato krémová fazolová polévka je podle receptu od kolegyně z práce, která mi předala pár polévkových tradic z její rodiny tak, jak to dělávaly její babičky. Malinko jsem si recept upravila a vynechala jsem zapraženou tmavší jíšku. Ta by nemusela být vůbec špatná, ale já jsem už hodně spěchala, můj hladový muž mi přešlapoval za zády a tak jsem jen rozkvedlala mouku ve šlehačce a tím polévku zahustila. Obvykle už teď zahušťování řeším nějakou zdravější variantou, nejjednodušeji rozmixováním části obsahu polévky. Ale občas mám ráda držet se tradice, ať už splňuje současné trendy nebo ne. Nic se nemá přehánět a někdy bych se z toho osypala, když sleduji, co by se všechno nemělo jíst. Takže hlavně nic nepřehánět a nezbláznit se z toho.
Pěstujete fazole? Já ano a s nadšením, které ovšem neodpovídá výsledné úrodě. Nebo spíš úroda není úměrná nadšení, které tomu věnuji. Můj muž si ze mě dělá legraci, že si pěstuji osivo. Protože o moc víc mi nezbude. No mně to až tak nevadí, nadšení je zatím dost. Ovšem pokud se jedná o fazole na lusky, tak to je jiná. V tom jsem se letos vyznamenala. Kromě toho, že jsem chtěla vypěstovat zdravé jídlo, se mi ty nádherné tmavě fialové lusky, které sklízím, hrozně líbí. Krásná je i rostlina fazole s fialovými květy. Prostě se tomu nedalo odolat. Jenže se mi nechce většinu úrody cpát do mrazáku, připadá mi to tak trochu škoda. Snažím se lusky pokud možno používat rovnou. Curry z fazolových lusků je vynikající a zase trochu jiná úprava této skvělé sezónní potraviny. A mimochodem, ta krásná fialová barva lusků po zahřátí fazolí samozřejmě zmizí, takže skončíte u zelené.
Jak jsem už psala, úroda patizonu je veliká a tím pádem je třeba přemýšlet, jak ji zpracovávat. Musím říct, že jsem si na plechu pečenou jakoukoli zeleninu velice oblíbila. Jednak můžete různě měnit koření a směs zeleniny a jednak je to velmi snadná příprava výborného jídla. Pak už stačí k zelenině lehce ochutit zakysanou smetanu. Můžete podávat s brambory nebo se salátem, ale i třeba s vařenou čočkou či bulgurem nebo kuskusem. Možností je opravdu nepočítaně. Zkrátka stačí zeleninu nakrájet, štědře pokapat olivovým olejem, osolit, opepřit, posypat čímkoli podle chuti a dát do trouby péct na hodinu při °180 °C. Zhruba po půlce uplynuté doby občas promíchat. Tato polévka z pečeného patizonu je jen další způsob, jak s takto pečenou zeleninou naložit. Číst dál..
Kapustu máme moc rádi. Hlavně mladé, křehké, zelené kapusty, které teď dorůstají. Polévka z mladé kapusty s cizrnou je jen jedna z mnoha možných úprav. Původně jsem plánovala udělat ji s bílými fazolkami, ale na lince mi stála sklenice s cizrnou a tak jsem si řekla, že je to vlastně dobrý nápad. Dala jsem do polévky šunkovou klobásu, ale tu lze zcela vynechat a budete mít polévku ve vegetariánské verzi. Obě jsou skvělé a navíc můžete sami libovolně podle vašich možností a obsahu spižírny obměňovat složení polévky. Toto je jen inspirace.
Jednoduchá a výborná. Někdy se až musím smát, když si uvědomím, proč vlastně jsem uvařila to a ono, co mě zrovna vedlo ke konkrétnímu jídlu. Tato kuřecí polévka je typický příklad. Nevím, jak vy, ale já jsem jako dítě nesnášela petržel nebo libeček do polévky. Moje babička ho velmi ráda používala. Nepamatuji si, kdy nastala ta změna, že se všechny tyhle chutě obrátily. Když jsem na zahrádce trhala libeček, abych ho babičce trochu dovezla, dostala jsem nezřízenou chuť na polévku, hned jak jsem tu jeho typickou vůni měla pod nosem. Proto jsem si druhý den koupila kuře (měli v bio kvalitě, tak nebylo co řešit) a vývar jsem si dala vařit. To je myslím ten správný výraz, protože když vařím vývar, tak to obvykle není jediná činnost, kterou vykonávám. Dopadne to tak, že vývar je na plotně a já celé odpoledne dělám na zahradě a na polévku si ani nevzpomenu. Vím, že nemusím, nic se nestane, když budete vyvářet klidně i 3 hodiny. Podotýkám, že tento recept je čirou inspirací, variací na polévku je nepočítaně a je jen na vás, co budete chtít do samotné polévky přidat.
Když už vezmu pytlík s čímkoli, tak jej zpracuji rovnou celý, Teda většinou. Zkrátka si naplánuji více jídel, která z dané suroviny připravím. Je to skvělé, protože najednou navařím na více dní, případně mám obědy do krabiček. Zejména teď, kdy ještě nesklízím ze zahrady, ale naopak na ní dřu celé odpoledne, nemám na vaření moc času. Takže navařit si do foroty se hodí. Navíc mě baví přemýšlet, co teda vlastně z té čočky, kterou jsem už namočila, udělám. Vím, že se to nemusí, ale já si i čočku namočím do druhého dne, jednak je dobrá na uzobávání při vaření a jednak je i velmi rychle uvařená. Tentokrát tedy byla úplně obyčejná, báječná čočka, po které moje ruka sáhla v komoře. Jelikož jsem sběrač a zásobovač, tak věřte, že mám vždycky po čem sáhnout. První z jídel, které z čočky připravím, je čočková polévka, která se podává s ochuceným jogurtem. Vaří se s rajčatovou omáčkou a zeleninou a je vynikající.
Naprostá pecka. Pokud fazole patří k vašim oblíbeným surovinám, tak tohle teda musíte vyzkoušet. Myslím, že se dá říct, že jde o klasický americký recept, který s různými obměnami najdete pod názvem Boston baked beans. Takže ta nenapodobitelná slano – sladká barbecue chuť receptu vévodí. Kdybych neměla pud sebezáchovy, tak se od pekáče nezvednu, dokud v něm bude zbývat jediná fazole. Pečené fazole chutnaly doma všem, kdo měli možnost ochutnat. Kromě fazolí jsou nedílnou součástí tohoto receptu také melasa a hnědý cukr a pak i kvalitní uzené. Americké recepty často používají malé fazole typu Navy. Já jsem při osévání svých plantáži zjistila, že z loňska mám ještě celou sklenici velkých fazolí, tak abych šla do nové sezóny s čistým štítem, rozhodla jsem se spást loňskou úrodu a plnou misku fazolí jsem namočila s tím, že recept vymyslím později. Jak už to tak u mne chodí.
Původně jsem koupila půl kila kližky, že udělám gulášovou polévku. Lépe řečeno mě inspirovala paní, která v řeznictví stála o pár míst přede mnou. Pak se mi to ale rozleželo a doma jsem si říkala, že bych si dala něco šmrncovnějšího, ve stylu chilli con carne. Tak jsem trochu zaimprovizovala, inspirovala se i mexickými polévkami a vyrobila tenhle mexický kotlík, který je něco mezi polívkou a eintopfem a je skvělý.