No tak to jsem to dlouho nevydržela. Po té co jsem dělala hlívu na dršťkový způsob, dostala jsem na ty skutečné takovou chuť, že jsem je zkrátka musela koupit. Zkusila jsem tentokrát dršťky na bílém víně, tedy ve světlejší verzi bez rajčat, i když jsem trochu protlaku použila kvůli dochucení. Dršťky miluju. Dřív jsem znala jen naši klasickou dršťkovku. Ale po té, co jsem poprvé ochutnala dršťky ve Florencii, úplně jsem se do nich zamilovala. Dneska, když koupíte vařené čisté krájené dršťky, je to doslova brnkačka. Takže pokud jste jinou úpravu než polívku ještě nezkoušeli, nebojte se toho. Mám na blogu i tu florentskou verzi zde, která je naprosto skvělá. Možností je spousta, v podstatě v každé národní kuchyni narazíte na nějakou formu úpravy drštěk. Tradičně se jídlem nešeredilo jako dnes, a když už krávu zabili, tak to nebohé zvíře zužitkovali téměř kompletně. Takže do toho.
Tentokrát jsem koupila velmi výhodně bílý chřest. Vzala jsem rovnou 2 balení s tím, že si tuhle polévku uvařím. Nedávno jsme měli chřestové cappuccino v rámci chřestových dnů v restauraci, tak přišel čas na nášup. Recept je to velmi jednoduchý a výsledek luxusní. Což je, myslím, optimální kombinace. Popíšu recept tak, jak jsem jej dělala ze 2 balení chřestu, ale můžete si množství upravit podle toho, kolik chřestu budete mít po ruce.
Miluju obojí, jak hlívu, tak dršťky. Teď jsem měla ale po ruce hlívu, co jsem přivezla z trhu. Když se může dělat hlívová dršťkovka, tak proč nezkusit i jinou a la dršťky přípravu. Samozřejmě, že z hlívy tu typickou chuť, co mají právě dršťky, nedostanete, ale o to ani nejde. Hlívové dršťky jsou jen další jídlo, které si z hlívy můžete udělat. A jsou skvělé. Neměla jsem doma světlé pečivo, které se právě k dršťkám tak hodí. Namáčet opečený toust v sosu, to je taková dobrota. Ale nevadí, místo toustů jsem hlívové dršťky navršila na krémovou polentu, ke které se skvěle hodí a kterou máme taky moc rádi. Jo a ty dršťky budu muset brzy koupit, jak o nich píšu, hned bych si dala.
Tu by měl Rákosníček rád. Je tak krásně zelená, ale to není to hlavní, je totiž i moc dobrá a nepochybně i zdravá. Konečně je jaro a s ním radost a elán. Taky se už dá a tedy i musí pracovat venku, protože jinak to do těch zmrzlých chlapíků nemůžu stihnout a já teda rozhodně musím mít kam všechny sazenice, co nám osídlily parapety, nasázet. Je neuvěřitelné, jak během krátké doby, co se příroda probudí po zimě a než se dá pracovat venku, zarostou záhony. A kopřivy jsou v tom vážně přeborníci. Byla by ale velká škoda všechen ten vzácný materiál vyhodit. Polévka z mladých kopřiv je skvělý způsob, jak tenhle jarní poklad využít.
Jsme nemocní. Pěkně jeden po druhém, co jsme byli v kontaktu, tak jsme postupně lehli. Já měla trochu výhodu, že když mi bylo nejhůř, byla jsem doma sama. To sice znamená, že vám nikdo neuvaří čajíček, ale zase jsem se mohla plně oddat pocení a funění a kašlání. Pak už mi bylo trochu líp. Ne že by dobře, k tomu je ještě daleko, ale už jsem byla schopná pečovat o ostatní nebožáky. No, a když už jsme všichni byli jakž takž při vědomí, byla jsem schopná uvařit i nějaký pokrm pro rekonvalescenty. Nejdřív to musela být nezbytná a bezpracná sama se vařící polévka z telecího žebra. A další den jsem zakoupenou telecí kližku proměnila v tohle pečené telecí ragú, které nás už definitivně postavilo na nohy. Abych se s ním nemusela moc zabývat a pořád mohla ještě odpočívat, dala jsem jej péct v tajinu do trouby. Pečené telecí ragú je naprosto skvělé zimní jídlo a nemusíte rozhodně být po nemoci, abyste si jej mohli dopřát.
Tradiční starý anglický pokrm, který je jako dělaný pro chladné zimní dny. Připravuje se z mletého masa se zeleninou, které se peče pod přikrývkou z bramborové kaše. Tu můžete doplnit mrkví, petrželí nebo třeba kouskem dýně, kterou jsem si přidala já do svého receptu. Správně by se měl shepherd’s pie připravovat z jehněčího nebo skopového masa. Pokud se použije hovězí, pak se mu říká cottage pie. Pokud ale nebudete mít ani jedno a upečete jej s běžně dostupným mletých mixem vepřového a hovězího masa, myslím, že se svět nezboří. Že je shepherd’s pie neboli pastýřský koláč původně ze skopového a jehněčího více než jasné. Ale s jiným masem nebude chutnat o nic hůře. Je to takový ten poctivý, od základu vařený pokrm. Můžete upéct plný velký pekáč a pohostit tak klidně půl autobusu. Já jsem jej pekla po návratu z dovolené. Měli jsme doma děsný nepořádek a spoustu uklízení po vybalování. Tak jsem jídla udělala opravdu hodně, abych měla pár dní klid, bez starosti o večeře a obědy do práce. Nám nevadí jíst pár dní za sebou stejné jídlo, zejména když je to taková dobrota. Ale po vychladnutí si můžete kus i zamrazit na horší časy.
Zelí s jablky jako skvělá příloha
Během svátečních dnů v prosinci jsme pojedli jednou v restauraci, a když už byl ten vánoční čas, tak jsem si dala naprostou přežírací klasiku neboli husu s červeným zelím. Znáte to. Zelí bylo ovšem famózní, ani bych k němu nepotřebovala husu, mohla bych mít plný talíř té voňavé dobroty. Bylo kořeněné a podle mne ještě dochucené nějakou kyselou marmeládou. Já jsem se teď neudržela a koupila 2 krásné hlavičky špičatého bílého zelí a řekla jsem si, že by se mi tak líbila stejně pikantní chuť. A protože zelí bylo bílé, napadlo mne, že jej připravím s jablíčky, co mám ještě v zásobě. Zelí s jablky jsem tolik nekořenila, protože jablíčka sama o sobě dodala bílému zelí tak výbornou chuť, že už to nebylo třeba. Zase bych si vystačila jen se zelím. Ale nevařila jsem jen pro sebe a zelí by na ostatní nezbylo, tak jsem upekla kus krůtího stehna, co jsem vylovila ze zásob. Číst dál..
Aneb pomalu pečená rychlovka. Tentokrát se mi povedlo špatně si naplánovat víkendové vaření, i když jsem v tom byla zcela nevinně. Čekali jsme návštěvu, ze které nakonec bohužel sešlo. Já jsem už ale měla maso z mrazáku vyndané a napůl rozmrzlé, takže se nedalo nic dělat. Musela jsem se problému postavit čelem. Výsledná situace byla vlastně tak trochu vtipná, protože jsem musela nožičky upéct, ale vlastně jsem už věděla, že je nebudeme mít kdy sníst. Takže jsem se rozhodla, že jídlo připravím, nechám vychladnout, nabalím do krabiček a strčím zpátky do mrazáku. Vím jistě, že přijde ke slovu, až nebude čas vařit a zachrání nás. Protože celkově byl víkend opravdu náročný, neměla jsem chuť ani čas vařit přes den. Připravila jsem si proto vše do pekáče do trouby a naprogramovala pečení na časné ranní hodiny tak, aby tyhle jehněčí nožičky v červeném víně byly upečené, než pojedeme 2. den do práce. To se všechno povedlo na výbornou, ještě jsem je stihla dát ven chladnout. Jehněčí nožičky byly vynikající. Odpoledne jsem si ohřála testovací porci po návratu z práce. To je moje obvyklá hodinka krutého hladu, kdy obvykle potřebuji odpolední svačinu. A co lepšího si dát k takové svačince než pečené jehněčí nožičky na červeném víně, že? Ne není to ani trochu dekadentní.
Studené a deštivé počasí už nenechá nikoho na pochybách, že se opravdu definitivně blíží zima. A to je období, kdy přijdou výživné a teplé polévky obzvláště vhod. Já polévky miluji. Jednak se při vaření můžete vyřádit a popustit uzdu své fantazii, a jednak jsou polévky prostě skvělé. Když přijdete zmrzlí z venku, stačí ohřát misku a je vám krásně. Zahřeje na duši i na těle. Nedám na polévky dopustit. Tahle fazolová smetanová polévka je z mých posledních fazolí, které jsem ještě po prvních ranních mrazících sebrala venku. Teď už jsem musela všechny rostliny definitivně zlikvidovat, opravdu není šance, že by mohly lusky dozrát. Fazole byly pěkné, některé menší, některé větší. Lusky byly i zvenku namrzlé, ale samotné fazolky vevnitř byly vesměs v pohodě. Předpokládám, že moc takových exotů s pozdě vysazenými fazolemi mezi vámi nebude, takže vy si namočte misku libovolných fazolí a uvařte do měkka, jak jste zvyklí nebo sáhněte po konzervě. Pak už budete postupovat stejně jako já v mém receptu.
Nedám si s fazolemi pokoj. Sklidila jsem další misku, tak jsem zase vymýšlela, co s nimi udělám, abych je vařila čerstvé neboli do půl hodiny. Od sousedky jsem dostala kus kachny, tak jsem si řekla, že to udělám všechno pěkně dohromady. Fazole můžete samozřejmě použít z konzervy. Já jsem těch mých čerstvých měla do půl kila. Abych měla jídla více, přidala jsem jednu konzervu sterilované cizrny. Cassoulet je francouzský fazolový kotlík a tohle jídlo si myslím, je mu dost podobné. Jde o jeden z těch pokrmů, co každá rodina vaří po svém, takže směle do toho. Vyzkoušejte cassoulet, improvizujte a užijte si jej. Je to parádní podzimní jídlo, které je pro chladné plískanice těchto dní jako dělané.
Číst dál..