Je opravdu hodně kakaový a to se mi na tomhle receptu líbí. Není dominantně sladký, banány v něm taky cítíte, a pokud ještě navíc přidáte čokoládovou polevu, je tenhle banánový čokoládový chlebíček vyloženě luxusní dezert. Ale i pokud vynecháte polevu, je chlebík výborný. Navíc je to pečení jednoduché a rychlé, jen umíchat a upéct.
Tohle tedy rozhodně není žádný recept, jen taková rychlá inspirace. Neodolala jsem nákupu krásných fialových brambůrek, které spíš připomínaly hlízy topinamburů. Byly ve výprodeji za pár korun, tak jsem si dvě kila koupila, protože byly úplně v pohodě a rozhodně jsem je musela mít. Nesnáším když se vyhazuje jídlo, takže zachraňuji, kde se dá. Vůbec mi nevadily nájezdy mladých aktivistů na kontejnery supermarketů, a kdyby mi bylo 20, jsem jedna z nich. Na obalu brambor, které byly původem z Francie (nechci tedy úplně pátrat po tom, jak byly brambory ošetřeny na cestu, zkrátka jsem neodolala, moc se mi líbily) bylo napsáno, že jsou ideální na pyré nebo bramborové lupínky. No tak to tedy byla další výzva. Bylo jasné, že fialové bramborové lupínky jsou na řadě.
Tohle cukroví jsem zkusila jen tak, že jsem měla ponorku a nevěděla vůbec, co mám dělat. Co dřív, co pak. Nějak jsem byla bez chuti k pečení. Narazila jsem na různé recepty na kokosové kuličky a nějak mi přišlo snadné je zkusit a měla jsem zrovna doma i dobrý strouhaný bio kokos i sladké kondenzované mléko Salko. Kokosové kuličky Bounty se zkrátka samy přihlásily o své místo. Jsem tomu ráda, protože nám všem moc chutnaly. Musíte tedy zapomenout na to, že v nich je Salko a moučkový cukr, což ani jedno není zrovna zdravá pochutina, ale pro jednou si odpusťte. Není toho zase tolik, nesníte všechno sami a je to fakt bašta. Tedy pokud máte rádi tyčinky Bounty. Navíc poléváte hořkou čokoládou, ne mléčnou, tak si vyberte dobrou 70 % čokoládu.
Výborné a rychlé cukroví, navíc bezlepkové, pokud takové potřebujete. Pokud ne, můžete samozřejmě místo čirokové mouky dát pšeničnou. Sušenky chutnají podobně jako koka sušenky. Jsou křehké, ne moc sladké, kakaové, prostě skvělé. Inspirovala jsem se zde, jen jsem trochu upravovala ingredience.
Tak opět padla jedna dýně. A nebude zdaleka poslední, se kterou se tu budu natřásat. Letos jich fakt mám dost, dělala jsem si z manžela legraci, že v zimě budeme jíst jen dýně. Jemu by to ale ani nevadilo. Zejména, když si v jídle ani neuvědomíte, že jeho nedílnou součástí je právě dýně. Dýňoví šneci jsou jedním z nich. Tentokrát jsem vylosovala krásnou francouzskou dýni Muscat de Provence. Měla jsem dvě, jednu velkou, která stihla krásně dorůst, tak jak má být, a teď už mění barvu z tmavě zelené na oranžovou. To tedy až po utržení, ale loni jsem to měla stejně. Dýni jsem však nestihla spotřebovat a vydržela mi až do letošního podzimu, kdy jsem ji vystavila jako dekoraci. Druhá byla malá, ale tvar i barvu měla stejné, jen nenarostla. Teď se mi na povrchu začala v jednom místě nepozdávat, tak jsem po ní sáhla. Po nakrojení a inspekci byla úplně zdravá a nádherně voněla, úplně jako cukrové melouny. Dokonce jsem té vůni neodolala a ochutnala dužninu jen tak. Je nasládlá, jemná, trochu moučnatá, dobrá. Voňavá dýně je jako náplň do sladkých šneků ideální.
Pokud se vám náhodou povede ukořistit zralé, sladké mango, tak dejte tomuhle dezertu šanci. Nemáte zrovna chuť na smoothie a mango s lepivou rýží (což je luxusní dezert, ale dát do kupy optimální ingredience, nebydlíte – li v Praze, není úplně nejsnadnější), pak mangová pěna je přesně dobrůtka pro vás. Dezert je velmi snadný, zvládne jej úplně každý. Je to lahodná, jemná záležitost. Neříkám, že zrovna dietní. Ale na druhou stranu, pokud si nedáte druhou mističku těsně před spaním, jako jsme se spustili my, tak ani moc hřešit nebudete. Mně se povedlo koupit balení po 2 plodech, takže jsem je spotřebovala oba, ale i jedno mango by vám stačilo. Jen byste si nenechali trochu ovoce na ozdobení pohárku. Je ale třeba, aby mango bylo opravdu dost zralé. Kdyžtak jej nechte doma ještě na míse při pokojové teplotě dojít pár dní. Ale hlídejte, ať to nepřeženete a nezačne se vám kazit. Moje mangová pěna bude tedy ze 2 plodů. Měla jsem 6 mističek po asi 150 ml pěny.
Jsou skvělé, vláčné, lahodné – no prostě vynikající. Hrušky jsou plody podzimu a teď je ta správná doba na to, abychom si jich pořádně užili. Hruškové muffiny tak, jak je dělám, mají navíc velkou výhodu. Budete je mít hned hotové. S těstem opravdu není žádná práce. Přidává se do něj rostlinný olej, takže všechno jenom smícháte dohromady, naplníte formičky a pečete. Dají se připravit velmi rychle, takže můžete pohostit i nečekaně ohlášenou návštěvu. Máte – li dost formiček či můžete péct dvě muffinové formy najednou, dělejte muffiny menší. Jednak jich budete mít více, a jednak budou upečené za 20 až 25 minut.
Výborný oběd nebo večeře. Vůbec jsem se nechystala recept dávat na blog, potřebovala jsem jen vymyslet jídlo „z ničeho“ a měla jsem tak málo času, že jsem si oběd jen vyfotila na telefon. Byl totiž tak krásně barevný. Jenže nám tenhle barevný podzimní salát s pečenou dýní a brambory tak moc chutnal, že jsem se nakonec rozhodla jej sem dát. Už proto, že blog používám sama jako domácí kuchařku a k jídlům se často vracím. Příště bych si na něj už nemusela vzpomenout a to by byla škoda. Určitě si salát můžete upravit, k pečené zelenině přidat třeba mrkev, řepu nebo petržel či celer. Můžete přisypat semínka nebo oříšky. Berte můj barevný podzimní salát jako inspiraci a sami si pohrajte s jinými verzemi.
Jak jsem tu už psala, moje pečená řepa byla víc než velká, takže jsem ji potřebovala nutně zužitkovat. Vyrobila jsem tuhle rychlovku. Je to ještě jednodušší obdoba okurkových pickles do lednice. Velice snadný recept, ale pokud tyhle kyselinky máte rádi, tak směle do toho. Tentokrát tedy nebudeme kvasit přirozeně mléčným kvašením, ale ohulíme řepu octovým roztokem. Marinovaná červená řepa je vážně skvělý způsob, jak přebytek vařené (pečené) řepy použít.
Upravila jsem si podle svých potřeb a zásob recept na koláč s červenou řepou od Davida Lebovitze, který jej pekl ještě s kandovaným zázvorem a řepu měl syrovou. To jsem já po ruce neměla a moje řepa byla poctivě pečená. Abych to upřesnila – řepa, kterou jsem našla na záhonu, měla asi tak kilo a půl. Řekla jsem si, že když už budu pomalu péct kachní stehno, tak k němu tu řepu přidám a pak se uvidí, co s ní. Zabalila jsem ji do pečícího papíru a pak ještě do alobalu a pekla skoro 3 hodiny při 160°C. Upekla se krásně do měkka, ale v pohodě držela pohromadě. Takže tím pádem bylo jasné, že do koláče nebudu strouhat další čerstvou řepu, když mám zásobu na koláč pro celou jednotku. Místo zázvoru jsem s úspěchem použila sušený ananas. Ale ne ten přeslazený, kandovaný v cukru, ale opravdu jen sušený, výborný ananas. No a taky jsem neměla doma cream cheese, takže jsem zaimprovizovala se šlehačkou a výsledek byl skvělý.