Kedgeree je tradiční britský pokrm, koloniální recept inspirovaný indickou kuchyní. Typicky se připravuje s rýží, rybou, vejcem, hráškem a s curry kořením. Plus různé jiné ingredience podle toho, co máte chuť do jídla přidat. Já jsem rýži vyměnila za čočku a quinou, použila jsem zbytek obraného lososa a variace na kedgeree byla na světě. Je to naprosto dokonalé jídlo. Dá se jíst prakticky v kteroukoli denní dobu, to znamená k snídani, obědu i večeři. Několik verzí receptu najdete u Jamieho, je to skvělá inspirace, jak už to u něj bývá se vším. Kdyby žádný jiný kuchař ve veřejném prostoru nebyl, mě by Jamie stačil. Mimochodem už jste viděli novou kuchařskou road show Jamie cooks Italy? Je výborná, jako ostatně všechny. Takže ať už se rozhodnete zkusit kedgeree v jakékoli podobě, budete spokojeni. Já vám tu nabídnu mojí čočkovo – quinoovou variaci. Jo a fotky nejsou teda rozhodně ideální, opět přišla doba vaření do tmy, tak to občas zkrátka nevyjde podle mých představ. Aspoň pro ilustraci je sem ale dám.
Hustá krémová polévka s lososem, neboli variace na chowder
Podařil se mi parádní nákup v hradecké prodejně ocean48 (toto není placená reklama :-), tak důležitá nejsem, aby ji po mně někdo chtěl, jen jsem zkrátka dobře nakoupila). Mívají ořez z lososa za symbolickou cenu. Původně jsem tam sice šla pro něco úplně jiného, potřebovala jsem utopit chmury v pořádné porci krevet, což se taky stalo. Nákup ořezu byl takový vedlejšák. Kilo dvacet za asi 60 korun. Doma jsem to velmi lehce potřela olivovým olejem, osolila a pekla v troubě při 180 °C asi 15 minut. Potom jsem kosti velmi pozorně obrala a měla jsem 400 g masa. To už stojí za to ne? Asi nebude výtěžnost vždycky stejná, tady byl už ten pytlík macatý, ale stejně dobrý. Nechtěla jsem dělat těstoviny, tak jsem si vymyslela jiná jídla s lososem. Chowder je skvělá, velmi výživná hustá polévka s mlékem nebo smetanou, s brambory, kukuřicí a často s krabím masem, mořskými plody nebo rybami. Je to taková americká specialita. Polévka jako hlavní chod. Receptů je plno, já jsem si vytvořila svojí verzi, nechtěla jsem to přehánět s moukou, ani vařit v mléce, přidala jsem zeleninku. Continue Reading
Dušenina s masovými kuličkami na orientální způsob
Musím říct, že kuchyně zemí Blízkého východu, jestli to tak můžu zařadit, patří rozhodně k našim nejoblíbenějším. Okukuji a zkouším jídla a různě si recepty upravuji a lehce přizpůsobuji našim možnostem. Většinou jsou to rodinná, domácí jídla, a ač se můžou recepty zdát občas složitější zejména kvůli exotickým ingrediencím, není tomu tak. Nemám některé speciality vždy k dispozici, ale dají se někdy nahradit dostupnými ingrediencemi nebo nejsou v receptu klíčové a vzhledem k množství jiného koření, je jídlo stejně skvělé. Nikdy se mi ale nestalo, že by nám nechutnalo. V tomto receptu jsem třeba vynechala melasu z granátových jablek, protože ji nemám. Dočetla jsem se ale, že ji můžu nahradit medem a citrónovou šťávou, tak jsem to udělala. Je jasné, že to nebude mít stejné aroma, ale poslouží to taky dobře. Recept jsem našla na skvělém blogu Cardamom and tea, který jsem objevila jen díky Instagramu. Autorka v jídle používá směs koření baharat, kterou jsem si podle jejího jiného receptu připravila, všechny ingredience na směs jsou u nás běžně dostupné. Dušenina s masovými kuličkami se vaří i s brambory a jí s chlebem. Já jsem přidala ještě řapíkatý celer a nakrájenou menší dýni Hokkaido a uvařila jsem k dušenině rýži, aby se kluci víc najedli. Malinko jinak jsem i postupovala, koketovala jsem i s myšlenkou šoupnout všechno dodělat do trouby, ale pak se mi nechtělo vyklízet všechny pekáče a příprava není zdlouhavá, zůstala jsem proto u plotny. Předložím tu svoji verzi receptu, originál najdete zde.
Velmi jednoduchá rychlovka, která se skvěle hodí jako předkrm, ale klidně i jako hlavní jídlo. Já jsem k nim připravila citrónové řecké brambory a bylo to super. Pečené papriky plněné sýrem by se jistě daly připravit i na grilu, ale já jsem se rozhodla je péct v troubě, přeci jen sýr tu a tam trochu uteče a v pekáči ho vždycky najdete. Pokud máte ty správné grilovací pomůcky, tak si přípravu upravte pro gril. Sýr do paprik jsem použila ovčí, co jsme si dovezli z Malé Fatry, nebyl slaný, tak jsem dochucovala, ale může dát klidně fetu či jiný podobný sýr. Mohla by jistě být i Niva či podobné plesnivce. Pracovala jsem víceméně odhadem, papriky jsme neměla moc velké, mohlo jich být tak maximálně 8. Použila jsem asi 200 g sýru. O nic tu nejde, tak se nebojte improvizovat. Pečené papriky plněné sýrem berte to jako inspiraci, jak lze snadno využít papriky.
Konečně jsem se zase dopracovala k novému příspěvku. Byla a stále jsem zavalená všemi možnými plodinami a těžce nestíhám. Mám za sebou nespočet plechů rajčat na omáčku, dvoje švestková povidla v troubě z dvojité dávky, jablečná povidla a nevím, co ještě. Vaříme velmi jednoduše, sem tam salát, občas něco na gril, tak to nejsou zrovna věci, které by byly k publikaci :-).
Teď jsem ale po celkem dlouhé době, co sleduji farmu Naše hospodářství z Osic a jejich nabídky, našla místo v mrazáku, abych si mohla objednat hovězí. Jestli jste z regionu, mrkněte. Mně se líbí jejich filozofie a v dnešním světě velkochovů je to naděje, že se blýská na lepší časy. Hovězí produkují stařené, luxusní. Zatím jsme měli roštěnou z grilu a byla super, pak famózní pupek z grilu. Mívám téměř bezmasá období, ale úplně to nejde. Rozhodně si ale myslím, že když už jsme zvíře zabili, máme spotřebovat vše, co lze. Bývalo to tak vždycky a stačí se podívat do starých kuchařek, jen se to tam hemží recepty na nejrůznější úpravu vnitřností, nožek či ocásků. Hovězí srdce jsem si mohla vybrat k objednávce. Byly k mání i dršťky, které teda milujeme, jenže jsem nesebrala odvahu na jejich domáčí dočišťování. Jednou to ale určitě udělám. Srdce, to je jiná, čistý sval s krátkým vláknem, naprosto libová záležitost. Není třeba se ho vůbec bát. Je to přes kilo libového jemného masa. Ač se dá připravit i na grilu formou steaku či špízu (peruánský recept), je vynikající v pomalu dušené úpravě v nejrůznějších verzích. Dušenina z hovězího srdce na zelenině a bílém víně je vážně skvělá lahůdka, a pokud máte možnost, určitě ji zkuste, nebudete litovat. My jsme ji rozhodně neměli naposledy.
Tajine je skvělý a jednoduchý způsob, jak si připravit skoro bez práce spoustu naprosto vynikajícího jídla. Pokud nemáte tu správnou nádobu, tak si nedělejte hlavu, budete péct v pekáči. Na jídle je skvělé to, že všechno dáte do jednoho hrnce a pak dlouho, pomalu pečete. Já jsem tentokrát sáhla po vykostěné jehněčí kýtě, co jsem měla v mrazáku. K tomu nějaká mrkev, brambůrky, cizrna a olivy. Česnek a koření a je to, naprostá pecka. V podstatě si můžete hrát s tím, co máte. Můžete přidat sušené meruňky či datle. Mohla by se dát i dýně nebo fazole či čočka. Důležité je dobré koření, které dá jídlu tu úžasnou exotickou chuť.
Výborná polévka a navíc skoro bez práce. Stačí nakrájet rajčata, pak udělat pár maličkostí okolo a zbytek už za vás udělá trouba a ponorný mixér. Nejlepší je, pokud třeba budete péct rajčata na omáčku do zimních zásob, využít ještě místo v troubě a přiložit. Já jsem takhle pekla 2 velké plechy rajčat, k tomu jsem ještě přidala rošt a na něj dala malý pekáček s nakrájenými rajčaty a rajská polévka byla na cestě. Jediné, co je při takovémhle pečení třeba občas udělat, je otevřít troubu na pár vteřin, abyste vypustili ven tu spoustu páry, která v ní nahromadí. Dejte si pozor, ať si ji nepustíte do obličeje, je to opravdu velký oblak. Tenhle způsob má navíc výhodu v tom, že z rajčat na omáčku budete mít i trochu té přebytečné tekutiny, kterou si můžete dát bokem a použít ji na polévku. Rajčatová omáčka pak navíc bude méně naředěná, tím pádem hustší. A to, co z plechu slijete, bude naprosto famózní rajčatový vývar, který už je ochucený bylinkami, olivovým olejem a v podstatě i sám o sobě je luxusní.
Neodolala jsem čerstvě nasbíraným borůvkám na trhu. Bylo na nich vidět, že se v přepravce moc neohřály, byly krásné. Koupila jsem si půl litru. Doma v lednici čekal famózní farmářský tvaroh, takže už jsem věděla, co bude k večeři. Žahour je pro mne velmi sezónní záležitost. A žahour s tvarohovými knedlíčky můžu dělat, jen pokud mám právě ten správný tvaroh. Tedy takový, co není plný vody a můžete si ho z misky doslova odloupnout rukou. Takové knedlíčky mi dělávala k obědu moje prateta, sestra mojí babičky. Během studií jsem k nim oběma chodívala vždycky jednou týdně na oběd, čímž jsem měla aspoň dvakrát v týdnu pořádné jídlo. V té době jsem ještě nevařila. Sice doma jsme se sestrou pomáhaly v kuchyni a i jsme pekly, takže bych některé věci rozhodně uměla, ale zkrátka mě tenkrát vůbec nenapadlo, že bych si sama vařila. Přitom by to bývalo bylo jistě v mnohém jednodušší a úspornější. Tyhle návštěvní obědy jsem ale měla moc ráda, ráda jsem si k nim chodila povídat.
Koupila jsme v Globusu velký filet z nilského okouna. Až potom jsem přemýšlela, co s ním. Když je filet bez kůže, tak s ním nemám moc dobré zkušenosti s přípravou na pánvi, většinou mám aspoň z části ryby fašírku. Oblíbila jsem si pečení v troubě na plechu. Buď rybu okořením, pokapu olivovým olejem a pokladu třeba plátky citrónu, nebo vyrobím něco navrch, čím filet potřu. Zkusila jsem pečený filet s řapíkatým celerem, který se k rybě chuťově velmi hodí. Filet byl dost velký pro 4 lidi. Přílohu teď v létě máme dost monotónní, protože nám opravdu hodně chutná. V troubě peču na plechu nakrájenou na kostičky dýni. Někdy s řepou, jindy přidám brambory nebo květák. Osolím, okořením nebo dám bylinky, pokapu olivovým olejem a upeču.
Uzené kuře je naprosto geniální pokrm na cesty. Poprvé nám tenhle tip dali naši domácí v prvním ubytování na naší loňské cestě po Novém Zélandu. Byla to skvělá inspirace, sama bych jej asi v obchodě nevyhledala, běžně uzené v podstatě nekupujeme. Tím spíš lze občas udělat výjimku. Zejména na Zélandu, kde je opravdu celkem draho, uzené kuře koupíte za pár dolarů a připravíte z něj hned několik jídel. Předpokládá to samozřejmě lednici po ruce přes noc, druhý den dojíte zbytek (pokud cestujete alespoň 2, tak je to akorát). Jsou z něj skvělé sendviče, nebo si koupíte jen salát a bagetu a třeba si dopřejete malou majolku a zaručuji vám, že si pochutnáte. Teď jsem kuře koupila v Provence na cestu domů. Čekal nás celý den v autě, 15 hodin cesty 🙁 s tím, že pokud bychom to nedali, odpočineme si a pojedeme dál. Neměli jsme čas zpátky cestovat s delší pauzou. Kuře jsem obrala a udělala 2 balíčky. Jeden jsme snědli cestou právě se salátem a majonézou (ta francouzská by se dala jíst jen tak, jak je dobrá. Ale zdatně jí sekunduje francouzská majonéza, co mají v tematickém týdnu v Lidlu). Cestu jsme zvládli na jeden zátah, takže jsme dojeli v noci. Doma nic k jídlu a hladoví chlapci. Takže druhý den byla tahle vynikající krémová omáčka s uzeným kuřetem a cuketou (kromě dvou asi metrových jsem po týdnu na záhoně našla i nějaké menší přiměřené velikosti).