Po pravdě, jedli jste už nevoňavé curry? Já ne, už samotná podstata curry jídel je ve spoustě voňavého koření, které jej dělá tak neodolatelným. Tohle curry je obzvláště jednoduché, potřebujete skutečně jen koření, které je dnes už běžně dostupné. Se všemi ingrediencemi postupně použitými nakonec voňavé jehněčí curry vykouzlíte. A pokud ne jehněčí, sáhněte klidně po kuřecím nebo krůtím mase.
Výborná vegetariánská verze chilli con carne, tentokrát tedy bez masa. Ale pochutnáte si na něm úplně stejně, chuť je naprosto plnohodnotná, bez chybičky. Zeleninové chilli mě nadchlo. Hrozně mě baví hledat bezmasé verze oblíbených pokrmů tak, abyste se neochudili o zážitek z jídla. Zkrátka zeleninové chilli zkuste, teď ve studených a sychravých dnech vás pikantní směs parádně zahřeje. Navíc vaření je velmi snadné. Já jsem tentokrát došla k tomuto jídlu hodně velkou oklikou, ale to se mi občas stává. Úplně původní impuls k řetězení nápadů dal litr kuřecího vývaru, který jsem měla asi 2 dny uvařený a už jsem jej musela nutně použít. Potřebovala jsem ale vydatné jídlo, polévka by mi nestačila. Už si ani nepamatuji, jak jsem se dopracovala až k zeleninovému chilli, ale mělo to tak být, protože jsme si moc pochutnali a určitě jsem jej navařila naposledy.
Miluju polévky všeho druhu. Je to jídlo, kterým nic nepokazíte. U nás je polévka nejčastěji jako hlavní chod. Pokud nejde o vývar, k polévce už hlavní jídlo nezvládneme. Takže často dělám polévky vydatné. A protože si chladné dny o polévku říkají, tak i tuhle jsem vařila vyloženě na zahřátí. Hustá kapustová polévka je velmi snadná a rychlá, nemusíte předem nic chystat, stačí dát čas na uvaření zelenině a za chvíli máte hotovo.
Kuře obecně moc často nekupuji. Teď jsem ale udělala výjimku a koupila jsem jedno farmářské. Upekla jsem jej v neděli s mrkví, paprikou, cibulí a celými stroužky česneku. Byl to pořádný kousek a tak nám dost masa a spousta voňavých zbytků v pekáči zůstalo. Nechtělo se mi je jen ohřívat, tak jsem namočila přes noc do vody natural rýži se špaldou a rýže s kuřetem byla druhý den k večeři. Je to jednoduché a velmi chutné jídlo i díky pečené zelenině a výpeku z kuřete, který jej krásně provoní.
Pokud máte doma kapustu a hledáte momentálně inspiraci, nebojte se vyzkoušet tento recept. Plísňový sýr jsem použila, protože jsem jej měla doma a také mi s kapustou ladí, což se v jídle potvrdilo. Moc nám chutnalo všechno pěkně dohromady. Pokud jej doma po ruce nemáte, nebo vám nechutná, použijte klidně jiný. Tvarohové noky s kapustou a sýrem jsou velmi jednoduchý recept, který s obměnou sýru můžete připravit vícekrát, pokaždé tak bude jídlo trochu jiné. Můžete jej také zapéct, pak použijte ještě trochu více sýru na posypání.
Moje verze je vlastně takovou inspirací a variací na ribollitu, protože jsem nepoužila jednu z hlavních ingrediencí, a to chleba. Byla jsem připravená, ale polévka byla tak hustá, že jsem jej zkrátka vynechala. Ribollita je tradiční toskánská polévka, která má četně obměn. Hlavní ingerdience v této lahůdce jsou malé bílé fazole, kapusta (v Toskánsku je to Cavolo nero, jejich typická a tradiční odrůda), rajčata (zkrátka zelenina) a právě starší chléb, kterým se opakovaně ohřívaná polévka (ri – bollita) zahušťovala. V Toskánsku jsme už byli několikrát a nikdy mi nezevšední. Tentokrát jsme si s mým věčně zaměstnaným mužem ukradli pár dní a jeli na krátkou dovolenou. Tu jsme si dokonale užili. Měli jsme štěstí na počasí, protože na konci října bývá chladno už i v Toskánsku. Toskánská kuchyně mě naprosto uchvátila. Neochutnala jsem ji poprvé, ale až teď, když jsem opravdu jedli jenom v hospůdkách a restauracích, jsem si uvědomila, jak je jednoduchá a poctivá. Nestalo se, že by nám nechutnalo. Ve všem vidíte čisté suroviny a tradice.
Výborný salát, který je spíše hlavním chodem, ať už jako lehký oběd nebo večeře. Já jsem měla ještě misku uvařeného čiroku, tak jsem použila ten. Ale můžete jej připravit podle libosti třeba s kroupami, špaldou, ale i s kuskusem nebo bulgurem. U mne to začalo nákupem granátových jablek, která mi připadala velmi pěkná, tak jsem je zkusila. Dalším krokem k receptu byl plný plech pečené dýně. Řekla jsem si, že nastal ten správný čas na dýni. Nakrájela jsem jich několik menších a pak jsem vařila a pekla také více různých jídel s použitím dýně. To sami poznáte. Většinu dýně jsem zpracovala na pyré a to dále použila. Do tohoto jídla jsem ale dýni nechala celou a jen ji nakrájela na kostky. S těmi jsem pak dále pracovala. Teplý obilninový salát s pečenou dýní a granátovým jablkem byl vlastně výsledkem kombinace momentálně dostupných surovin.
Čirok u nás zatím moc známý není, přitom jde o jednu z nejvýznamnějších a nejdéle pěstovaných zemědělských plodin na světě. Čirok je obilovina velmi prospěšná našemu zdraví jednak díky obsahu minerálů a antioxidačních a protizánětlivých látek, a jednak neobsahuje lepek a tím pádem jej mohou zejména ve formě mouky lidé s nesnášenlivostí lepku. Narazila jsem na něj víceméně náhodou, když jsem si o čiroku zjišťovala informace po zhlédnutí filmu Švadlena (The Dressmaker) s Kate Winslet. Nebudu spoilerovat, tak se na film podívejte, stojí rozhodně za to (o čirok tam nejde, ale zahrál si malou, pro příběh ovšem velmi významnou roli, proto mě zaujal).
Je to výborná lahůdka, úžasná, jsem z ní úplně unešená. Přitom, jak už to tak bývá, jsem se do pečeného zelí pustila celkem náhodou. Pekla jsem zrovna vepřovou kotletu, která je sama o sobě dost suchá. Ale když ji necháte osolenou, pokmínovanou a s česnekem péct pod pokličkou při 150 °C 3 hodiny, tak si buďte jistí, že suchá tedy nebude. Bude naprosto úžasně jemná, voňavá, jen se rozpadat. A jak mi v troubě v malém pekáčku začínala pečeně pomalinku vonět, tak jsem si řekla, že je něco třeba udělat s tou hlávkou zelí, co už ji mám týden v kuchyni na lince. Sklidila jsem ji ze záhonu, protože už začínala okorávat. Neměla jsem ale čas krájet a dusit klasické zelí. Tak jsem si vzpomněla, že jsem někde viděla zelí pečené v celku. Rozhodla jsem se tohle pečené zelí zkusit. Udělejte to taky, jde o jednu z nejlepších příloh, co jsem kdy měla. Ani nemusí jít nutně o přílohu, stačí i samotné zelí.