Nedá se nic dělat, ale musím se s vámi o tu radost podělit. Všichni tam chtějí, na kurz do Prakulu. Ani já nejsem výjimka. Ale sama bych se nevypravila.
Pomohla tomu moje kolegyně z bývalého pracoviště a přítelkyně, se kterou se teď už opravdu vidíme jen párkrát do roka. Vždycky jsme si užily spoustu legrace. Hanka je veselá kopa. A při posledním našem setkání na jednom semináři na jaře mi řekla, že k narozeninám dostala kurz v Pražském kulinářském institutu. Tak jsem hlasitě záviděla. A že je prý dobré mít parťáka, jestli bych nejela s ní.
To mi samozřejmě nasadila brouka do hlavy. Můj manžel je ale poklad a daroval mi ho k narozeninám taky.
Tak jsme konečně s Hankou po půl roce daly termín dohromady. Vybrali jsme si kurz Dokonalý steak, protože to je někdy oříšek.
V kurzu se upravovaly různé druhy masa:
- hovězí nízký roštěnec z odleželého masa
- vepřové karé z přeštického prasátka
- a kuřecí supreme, bez fotky 🙁
Lektorem kurzu byl výborný Zdeněk Marcín.
Byli jsme na odpoledním resp. večerním kurzu. Rozhodně doporučuji zajistit si odvoz domů, zejména pokud nebydlíte v Praze, jako my. Jedna paní na našem kurzu byla dokonce z Piešťan, tak ta tedy zůstávala v Praze přes noc. Ale byl tam i pán z Brna. Je vidět, že lidi se chtějí učit a bavit, a že kvalitu si prostě najdou a jsou ochotni tomu obětovat čas i peníze.
Rozhodně to celé stálo za to. Lektor byl fakt borec, který umí. Navíc nám vše dovedl skvěle vysvětlit a byl úplně v pohodě. To ovšem často lidi, kteří opravdu umí svojí práci, bývají a na nic si nehrají, protože to jednoduše nemají zapotřebí.
Dozvěděli jsme se, jak na které maso. Součástí byly i přílohy, takže jsme dělali mac and cheese, glazírovanou mrkev a blanšírované císařské lusky. Ty už nám ale připravil s výkladem pan Marcín, jinak bychom vše nestihli. K hovězímu byl ještě naprosto luxusní zapečený morek s bylinkami.
Nebudu tu popisovat, co a jak jsme dělali, to by se asi kluci z Prakulu zlobili. Dodám jen pár praktických postřehů. Pokud se chystáte poprvé vyrazit, mohou se vám hodit. Ti z vás, kteří jste již nějaký kurz absolvovali, víte své. 🙂
Za prvé, budete pít. Připravte se na to. Víno, pivo, samozřejmě nealko a taky slivovici. Ke konci kurzu je opravdu veselo. Jsme velký holky, takže jsme všechno v pohodě zvládly. Atmosféra byla opravdu uvolněná, skvělá.
Za druhé, budete jíst. A to tak, že hodně. Připravte se na to a vydržte přes den víceméně hladoví, když to přeženu. Nevím samozřejmě, jak je to na jiných kurzech, ale dostat do sebe během 5 hodin 3 flákoty, to je fakt síla. Není to véča pro klidný spánek. Já jsem hekala celou noc. Na poslední porci jsme dostali krabičky, takže jsme jen ochutnali a zbytek si zabalili s sebou. Příště bych asi požádala o krabičku už dříve a i kousek čuníka zabalila. Je to opravdu náročné. Chlapi se s tím poprali lépe, ale taky sotva dýchali. Mimochodem na kurzu byly síly vyrovnané, asi tak napůl kluci a holky.
Za třetí, uvolněte se. Zapomeňte na všechny starosti a poddejte se pohodě, která v Prakulu panuje. Vstřebávejte všechny cenné informace, kterých se vám dostane, ale jinak se neberte moc vážně a užijte si tu atmosféru.
– my holky, co neděláme selfíčka, nevíme jak na to a pak nám chybí hlava
Účastníci jsou podobně naladěni a myslím, že nějaký protiva by to ostatním pěkně otrávil.
Během kurzu se přišel podívat i Roman Vaněk, zakladatel Prakulu. Tak to nám hned chlapi říkali, že se s ním musíme vyfotit, že to má rád, což tipuji, bude přesně naopak. Ale protože se nebojíme vlka nic, tak jsme do toho samozřejmě šly a pan Vaněk neměl šanci.
Je to vážně pohodový chlapík, přesně takový, jak ho znáte z Pekla na talíři nebo Jídla s. r. o.
– taky s lektorem Zdeňkem Marcínem
Abych to shrnula.
Užily jsme si to maximálně, viď Hani?
Spoustu věcí jsme se dozvěděly a pobavily se, jak to máme rády. Byla legrace a naprostá pohoda.
Ani na chvíli mi nebylo líto investovaných peněz, je to školení s nadstavbou. Rozhodně se někdy ještě do Prakulu vypravím. Chtělo by to nějaké kulatiny :-).
Kluci a holky, pokud nevíte, co svým protějškům, kteří rádi vaří nadělit, tohle je FAKT dobrý dárek.
P. S.: fotky mám naprosto příšerné, jsou jen z telefonu a kolega z kurzu, co nás fotil, taky nebyl zrovna profík. Ale to nevadí, dám to sem. Příště si vezmu foťák, aby to k něčemu vypadalo. Ono ale stejně není moc času na focení, buď vaříte nebo jíte nebo pijete.
