Další z řady receptů na pomalé vaření či pečení. Na začátku trochu něco připravíte, nakrájíte, obděláte a pak troubo dělej, co umíš. Výsledek bývá skvostný a navíc buď nakrmíte regiment, chcete-li, nebo několik dní nemusíte do kuchyně a máte čas na jiné věci. Ač vařím opravdu ráda, tak si mě během posledních asi dvou let postupně našlo několik tvořivě terapeutických činností. Ani nemluvím tak o zahradě, to je dlouhodobá záležitost, ale začala jsem třeba malovat, po letech jsem zase oprášila šicí stroj. Byla jsem překvapená, kolik krásných látek si dneska můžete vybrat. No ale pak narazíte na zásadní problém, a to je čas. Všechno se zkrátka nedá stihnout. Já to mám tak, že zvládnu jen jednu činnost tohoto druhu denně řekněme. Pokud se vrátím odpoledne z práce, tak si zkrátka musím vybrat, co budu dělat. Vím, že když vylezu na zahradu, tak jsem ztracená a vracím se domů, když už nevidím na metr. A tak je to se vším, pokud po přízemí roztahám látku a střihy a na stůl vybalím stroj, musím být efektivní a šít, nic není větší otrava než všechno pořád uklízet a vybalovat. Tím vším jsem jen chtěla říct, že je fakt výhodné uvařit si kotel nějaké dobroty a tu si pak můžete klidně dvakrát ohřát a ušetříte spoustu času. Já miluju čerstvé vaření z toho, co zrovna sklidím ze záhonu, ale někdy zkrátka chci svůj čas věnovat i jiným věcem. Takže pomalu pečená hovězí líčka na červeném víně jsou přesně jídlo, které mi tenhle luxus umožní.
