Skvělé a rychlé pečení. Tyhle muffinky jsem smíchala narychlo, když jsem zjistila, že banány na míse jsou takzvaně za zenitem. Nějak mi to uniklo, procházím teď tak trochu očistcem a jak je všechno špatně, tak to doma podle toho vypadá, o zahradě nebohé, radosti mojí nemluvím. Vařím, ale nic moc nového, spíše sáhnu do archivu a na jistotu něco uklohním, abych tak řekla na autopilota. Naštěstí můj drahý manžel fouká moje bebíčka a hlídá mě, abych to celé ustála. A když udělá psí oči, že by chtěl něco upéct ke kafi, není nic, co bych pro něj neudělala. Banánovo – čokoládové muffiny jsou typickým prototypem, jak my doma říkáme, vlhké buchty. Banány rozmačkám jen nahrubo, takže v těstu zůstanou i kousky. Kromě čokolády jsou tam i vlašské ořechy a brusinky proslazené jablečnou šťávou. Cukr byste mohli dát hnědý, já jsem jej tentokrát nahradila xylitolem, protože zrovna v tomhle pečení je to úplně v pohodě. Z dávky jsem upekla 14 menších báboviček, ale mohlo by jich být klidně 12 trochu plnějších. Vyzkoušejte je, jsou fakt skvělé a jsou hned hotové.
Jeden z nejlepších koláčů vůbec. Naprosto luxusní zákusek, všechno v něm je to nej a ještě k tomu s voňavým kardamomem, zkrátka ideální podzimní dezert. Je navíc, tak jak to mám ráda, i velmi rychlý. Zásadní je, jak jsou dobré zralé a šťavnaté hrušky. Já na hrušky teda nejsem vůbec odborník, ale mám je hrozně ráda. Můj oderský děda vždycky na topení na roštech, které si vyrobil, sušil hruškové křížaly, to jestě ve svých 92 letech. A babička zase zavařovala rozdušené hrušky do sklenic na koláče. Ještě od nich nějaké sklenice mám. Kdo ví, jestli bych je ještě mohla použít….Kupte zkrátka hrušky zralejší, a pokud víte, že jsou i chuťově aromatičtější a šťavnaté, neváhejte. Na celý koláč vám budou stačit 2 větší nebo 3 menší hrušky. Můžete je případně nechat doma den dva dojít, to někdy úplně stačí. Čokoládu použijte kvalitní, s vysokým podílem kakaa. Bezlepkový hruškový koláč je z dominantně z mandlové mouky nebo hodně jemně mletých mandlí.
Ještě se mi podařilo obrat pár švestek ze stromů, co nám lemují pozemek, padají už samy, tak to už opravdu byly poslední zbytky. Máme tu v okolí ty pravé staré švestky, které jsou prostě nejlepší. Když jsme se přestěhovali na vesnici, tak jsme se rozhodli staré švestky na hranici našeho pozemku nechat, takového pokladu se kvůli plotu nemůžete prostě vzdát, plot jsme si posunuli k nám do zahrady, takže švestky pohodleně sklízíme od nás. Vedle zatím nic nestojí, tak se jen můžeme modlit, že budoucí soused bude osvícený a nerozhodne se stromi zlikvodovat, aby tam pak zasadil túje. I když mívají ty naše švestičky některé roky šarku, tak letos nic, ani nejsou moc červivé. Tenhle švestkový cobbler je skutečně velmi rychlý a výborný dezert. Nemusíte jej dělat jen ze švestek, ale z nich a z broskví je zkrátka vynikající. Recept je na formu kolem 28 cm v průměru s lehce vyšším okrajem. Švestek jsem měla misku, nevím kolik přesně, ale je potřeba, abyste měli dno formy bohatě pokryté, vyskládejte je hodně natěsno, aby poměr ovoce a těsta byl vyvážený.
Velmi jednoduchá rychlovka, která se skvěle hodí jako předkrm, ale klidně i jako hlavní jídlo. Já jsem k nim připravila citrónové řecké brambory a bylo to super. Pečené papriky plněné sýrem by se jistě daly připravit i na grilu, ale já jsem se rozhodla je péct v troubě, přeci jen sýr tu a tam trochu uteče a v pekáči ho vždycky najdete. Pokud máte ty správné grilovací pomůcky, tak si přípravu upravte pro gril. Sýr do paprik jsem použila ovčí, co jsme si dovezli z Malé Fatry, nebyl slaný, tak jsem dochucovala, ale může dát klidně fetu či jiný podobný sýr. Mohla by jistě být i Niva či podobné plesnivce. Pracovala jsem víceméně odhadem, papriky jsme neměla moc velké, mohlo jich být tak maximálně 8. Použila jsem asi 200 g sýru. O nic tu nejde, tak se nebojte improvizovat. Pečené papriky plněné sýrem berte to jako inspiraci, jak lze snadno využít papriky.
Konečně jsem se zase dopracovala k novému příspěvku. Byla a stále jsem zavalená všemi možnými plodinami a těžce nestíhám. Mám za sebou nespočet plechů rajčat na omáčku, dvoje švestková povidla v troubě z dvojité dávky, jablečná povidla a nevím, co ještě. Vaříme velmi jednoduše, sem tam salát, občas něco na gril, tak to nejsou zrovna věci, které by byly k publikaci :-).
Teď jsem ale po celkem dlouhé době, co sleduji farmu Naše hospodářství z Osic a jejich nabídky, našla místo v mrazáku, abych si mohla objednat hovězí. Jestli jste z regionu, mrkněte. Mně se líbí jejich filozofie a v dnešním světě velkochovů je to naděje, že se blýská na lepší časy. Hovězí produkují stařené, luxusní. Zatím jsme měli roštěnou z grilu a byla super, pak famózní pupek z grilu. Mívám téměř bezmasá období, ale úplně to nejde. Rozhodně si ale myslím, že když už jsme zvíře zabili, máme spotřebovat vše, co lze. Bývalo to tak vždycky a stačí se podívat do starých kuchařek, jen se to tam hemží recepty na nejrůznější úpravu vnitřností, nožek či ocásků. Hovězí srdce jsem si mohla vybrat k objednávce. Byly k mání i dršťky, které teda milujeme, jenže jsem nesebrala odvahu na jejich domáčí dočišťování. Jednou to ale určitě udělám. Srdce, to je jiná, čistý sval s krátkým vláknem, naprosto libová záležitost. Není třeba se ho vůbec bát. Je to přes kilo libového jemného masa. Ač se dá připravit i na grilu formou steaku či špízu (peruánský recept), je vynikající v pomalu dušené úpravě v nejrůznějších verzích. Dušenina z hovězího srdce na zelenině a bílém víně je vážně skvělá lahůdka, a pokud máte možnost, určitě ji zkuste, nebudete litovat. My jsme ji rozhodně neměli naposledy.
Tajine je skvělý a jednoduchý způsob, jak si připravit skoro bez práce spoustu naprosto vynikajícího jídla. Pokud nemáte tu správnou nádobu, tak si nedělejte hlavu, budete péct v pekáči. Na jídle je skvělé to, že všechno dáte do jednoho hrnce a pak dlouho, pomalu pečete. Já jsem tentokrát sáhla po vykostěné jehněčí kýtě, co jsem měla v mrazáku. K tomu nějaká mrkev, brambůrky, cizrna a olivy. Česnek a koření a je to, naprostá pecka. V podstatě si můžete hrát s tím, co máte. Můžete přidat sušené meruňky či datle. Mohla by se dát i dýně nebo fazole či čočka. Důležité je dobré koření, které dá jídlu tu úžasnou exotickou chuť.
Výborná polévka a navíc skoro bez práce. Stačí nakrájet rajčata, pak udělat pár maličkostí okolo a zbytek už za vás udělá trouba a ponorný mixér. Nejlepší je, pokud třeba budete péct rajčata na omáčku do zimních zásob, využít ještě místo v troubě a přiložit. Já jsem takhle pekla 2 velké plechy rajčat, k tomu jsem ještě přidala rošt a na něj dala malý pekáček s nakrájenými rajčaty a rajská polévka byla na cestě. Jediné, co je při takovémhle pečení třeba občas udělat, je otevřít troubu na pár vteřin, abyste vypustili ven tu spoustu páry, která v ní nahromadí. Dejte si pozor, ať si ji nepustíte do obličeje, je to opravdu velký oblak. Tenhle způsob má navíc výhodu v tom, že z rajčat na omáčku budete mít i trochu té přebytečné tekutiny, kterou si můžete dát bokem a použít ji na polévku. Rajčatová omáčka pak navíc bude méně naředěná, tím pádem hustší. A to, co z plechu slijete, bude naprosto famózní rajčatový vývar, který už je ochucený bylinkami, olivovým olejem a v podstatě i sám o sobě je luxusní.
Neodolala jsem čerstvě nasbíraným borůvkám na trhu. Bylo na nich vidět, že se v přepravce moc neohřály, byly krásné. Koupila jsem si půl litru. Doma v lednici čekal famózní farmářský tvaroh, takže už jsem věděla, co bude k večeři. Žahour je pro mne velmi sezónní záležitost. A žahour s tvarohovými knedlíčky můžu dělat, jen pokud mám právě ten správný tvaroh. Tedy takový, co není plný vody a můžete si ho z misky doslova odloupnout rukou. Takové knedlíčky mi dělávala k obědu moje prateta, sestra mojí babičky. Během studií jsem k nim oběma chodívala vždycky jednou týdně na oběd, čímž jsem měla aspoň dvakrát v týdnu pořádné jídlo. V té době jsem ještě nevařila. Sice doma jsme se sestrou pomáhaly v kuchyni a i jsme pekly, takže bych některé věci rozhodně uměla, ale zkrátka mě tenkrát vůbec nenapadlo, že bych si sama vařila. Přitom by to bývalo bylo jistě v mnohém jednodušší a úspornější. Tyhle návštěvní obědy jsem ale měla moc ráda, ráda jsem si k nim chodila povídat.
Koupila jsme v Globusu velký filet z nilského okouna. Až potom jsem přemýšlela, co s ním. Když je filet bez kůže, tak s ním nemám moc dobré zkušenosti s přípravou na pánvi, většinou mám aspoň z části ryby fašírku. Oblíbila jsem si pečení v troubě na plechu. Buď rybu okořením, pokapu olivovým olejem a pokladu třeba plátky citrónu, nebo vyrobím něco navrch, čím filet potřu. Zkusila jsem pečený filet s řapíkatým celerem, který se k rybě chuťově velmi hodí. Filet byl dost velký pro 4 lidi. Přílohu teď v létě máme dost monotónní, protože nám opravdu hodně chutná. V troubě peču na plechu nakrájenou na kostičky dýni. Někdy s řepou, jindy přidám brambory nebo květák. Osolím, okořením nebo dám bylinky, pokapu olivovým olejem a upeču.
Výborný máslový koláč, neodoláte mu, je vážně skvělý. Použila jsem jablíčka od sousedky, ta nejlepší letní, nakyslá. Koláč jsem pekla mému drahému manželovi, když jsem odjížděla na víkend, aby doma měl něco dobrého. Protože bylo venku hodně teplo, tak jsem mu jej uložila v lednici. Dobrá zpráva je, že koláči to vůbec neuškodilo, ještě na mne zbylo a koláč byl skvělý i třetí den. Pekla jsem tenhle voňavý jablečný koláč v kulaté formě 30 cm. Pokud mouku nahradíte třeba mandlovou (já jsem dala směs mandlové a kokosové), máte rázem luxusní bezlepkový dezert.