Při obhlídce regálů se zásobou zavařenin jsem došla k závěru, že s tím musím něco udělat. Jenže marmeládu nesníte k večeři, že? Takže koláč, to by šlo, nejlépe něco ve stylu lineckého. Ale protože tak ráda přidávám do těsta mandle, mandlový koláč s džemem byl pro tentokrát volba č. 1. Vůbec jsem si řekla, že už nebudu marmelády moc dělat. S pár výjimkami – a to je meruňkový džem se špetkou levandule, pro nás jasná jednička, nic lepšího neexistuje. A pak možná občas jahodový s vanilkou a černorybízový. Kdybych měla višně, tak určitě i višňový, ten je taky skvělý. Ale rozhodně ne každý rok. Co už s námi víceméně nejsou kluci doma, tak zkrátka není odběr. Palačinky ani lívance už skoro nedělám a k snídani si džem dáme jen občas jako sladkou tečku o víkendu. Ale zpátky ke koláči. Je skvělý, hrozně nám chutnal. Je tenoučký, tradičně křupavě žvýkavé mandlové těsto a kyselá marmeláda. Ke kávě či čaji ideální. Navíc, jak se upeče a vypeče, není na něm moc, co by do dvou dnů začalo plesnivět, takže i chvilku vydrží.
